|
| |
Vítejte na stránce lukasvojenskevozidla.websnadno.cz v sekci 1. 2. Svetova vojnaÚpravu tohoto bloku zahájíte dvojklikem...
Stíhačky 1. světové války-----STIHACIE
Výčet stíhacích letadel první světové války není zdaleka kompletní, ale doufám že se mi jej i s Vaší pomocí podaří postupně doplňovat. Především budu vděčný za jakékoli fotografie nebo obrázky.
Do fóra o letadlech 1. světové války můžete vstoupit zde.
NĚMECKO:Fokker E III: Rozpětí: 9,52 m
Délka: 7,20 m
Výzbroj: 1 kulomet
Max rychlost: 141 km/h
První letadlo se synchronizovaným kulometem. Spojenci podobné zařízení sestrojili až poté, co sem jim podařilo jednu tuto stíhačku ukořistit. Verze E I s E II se lišily především slabšími motory. E IV byl pak vyzbrojen dvěma kulomety a taktéž výkonějším motorem. Z osobností, které na těchto strojích získávali vítězství v roce 1915 můžeme jmenovat např. Maxe Immelmana nebo Oswalda Boelckeho. Albatros D III: Rozpětí: 9,05 m
Délka: 7,33 m
Výzbroj: 2 kulomety
Max rychlost: 175 km/h
Oproti verzi D II měl větší výkon a také obratnost. Byl nasazen ve velkém počtu a ve své době představoval silného protivníka pro spojenecké piloty. Masové nasazaní těchto letadel znamenalo problémy pro konkurenční továrnu Fokker. Fokker Dr I: Rozpětí: 7,19 m
Délka: 5,77 m
Výzbroj: 2 kulomety
Max rychlost: 166 km/h
Anthony Fokker tvrdil, že tento nádherný stroj vznikl kvůli nedostatku výkonu u motorů které měl k dispozici. Proto vytvořil letadlo velmi obratné s dobrou stoupavostí, ale s nízkou rychlostí. Nasazeno bylo v srpnu 1917 a nejvíce jej proslavil sám Manfred von Richthoffen.
Pfalz D.III: Rozpětí: 9,39 m
Délka: 6,93 m
Výzbroj: 2 kulomety
Max rychlost: 185 km/h
Přestože se nejednalo o špatné letadlo, němečtí piloti jej příliš v lásce neměli. Prosazovali spíše stíhací letadla značky Fokker. Pfalz však příliš nezaostával v žádné oblasti. Sloužil od konce roku 1917 až do konce války. Fokker D VII: Rozpětí: 8,90 m
Délka: 6,95 m
Výzbroj: 2 kulomety
Max rychlost: 200 km/h
Nejlepší německé stíhací letadlo první světové války na kterém vyniklo mnoho pilotů. Vyhrál výběrovou soutěž v lednu 1918. Letadlo vynikalo ve všech směrech a dokázalo také "viset na vrtuli". Pilot mohl pálit vzhůru aniž by padal do vývrtky nebo do pádu. Fokker D VIII: Rozpětí: 8,35 m
Délka: 5,85 m
Výzbroj: 2 kulomety
Max rychlost: 204 km/h
Letoun vyhrál německý konkurs na stíhací letadlo v dubnu 1918. Dosahoval dobrých výkonů, ale po nasazení na bojiště se začaly objevovat problémy s konstrukcí i motorem, proto z něj piloti začali mít obavy. Po odstranění nedostatků se jednalo o skvělou stíhačku, která již však nestihla ve větší míře zasáhnout do bojů.
FRANCIE:Morane - Saulnier N: Rozpětí: 8,15 m
Délka: 5,83 m
Výzbroj: 1 kulomet
Max rychlost: 144 km/h
Jedna z prvních stíhaček vůbec. Morane - Saulnier ještě nebyl vybaven synchronizovaným kulometem, k ochraně vrtule sloužily deflektory. Do bojů zasáhl především v roce 1915 kdy spojenci potřebovali odpověď na německé Eindeckery. Létal na něm například i Jean Navarre. Letadlo nemělo křidélka a ovládalo se kroucením křídel. Nieuport 11: Rozpětí: 7,52 m
Délka: 5,79 m
Výzbroj: 1 kulomet
Max rychlost: 160 km/h
Nieuport 11 "Baby" znamenal pro francouzské piloty velkou výhodu nad německými Eindeckery. Byl mnohem obratnější, kulomet byl umístěn na horním křídle a bylo možné zavěsit i 2 menší bomby. K jednotkám se letoun dostal v únoru 1916. Spad VII: Rozpětí: 7,82 m
Délka: 6,19 m
Výzbroj: 1 kulomet
Max rychlost: 201 km/h
Spady se ani zdaleka nemohli rovnat Neuiportům ani německým protivníkům obratností, vše ovšem doháněli svou rychlostí. V případě přesily nepřátel nebyl problém zmizet, protože dohnat jej nemohlo žádné nepřátelské letadlo. Až s příchodem Albatrosů D III začaly pro Spady VII zlé časy.
Nieuport 17: Rozpětí: 8,14 m
Délka: 5,76 m
Výzbroj: 1 kulomet
Max rychlost: 165 km/h
Asi nejslavnější francouzský stíhací letoun 1. světové války. Od svého předchůdce se lišil především silnějším motorem a tedy větší rychlostí. Také měl lepší stoupavost a pevnější konstrukci. Spad XIII: Rozpětí: 8,15 m
Délka: 6,31 m
Výzbroj: 2 kulomety
Max rychlost: 213 km/h
Následovníkem Spadů VII se stal Spad XIII, který se k jednotkám dostal v červnu 1917. Sice na obratnosti se příliš mnoho nezměnilo, ale maximální rychlost se ještě zvýšila. Díky tomu byl Spad XIII jednou z nejrychlejších stíhaček 1. světové války. I díky tomu byl oblíbený u mnoha pilotů. Mohl nést 2 menší bomby.
VELKÁ BRITÁNIE:Airco D.H.2: Rozpětí: 8,61 m
Délka: 7,68 m
Výzbroj: 1 kulomet
Max rychlost: 150 km/h
Jelikož na začátku roku 1916 neměli Britové k dispozici synchronizovaný kulomet, byla stíhačka s tlačnou vrtulí ideální řešení. Navíc D.H.2 měl slušné letové vlastnosti a znamenal postrach pro německé Eindeckery. Kulomet umístěný v přední části kabiny byl z počátku pohyblivý, což se ovšem neosvědčilo. Ve službě vydržel do poloviny roku 1917. Sopwith Pup: Rozpětí: 8,08 m
Délka: 5,89 m
Výzbroj: 1 kulomet
Max rychlost: 178 km/h
Označení Pup je přezdívka pro letoun Admiralty Type 9901. Tu si vysloužil, protože vznikl ze Sopwithu 1 1/2 Strutter, jehož byl věrnou zmenšeninou (proto "Štěně"). K jednotkám se začal dostávat v druhé polovině roku 1916. Měl vynikající vlastnosti (především ovladatelnost a obratnost), díky nimž předčil silnější německé stroje. Mezi piloty byl velmi oblíbený a mnoho z nich jej označilo za vůbec nejlepší letadlo války. Pup také jako první sloužil na letadlových lodích. Sopwith Triplane: Rozpětí: 8,08 m
Délka: 6,73 m
Výzbroj: 1 kulomet
Max rychlost: 185 km/h
Do bojů zasáhl především v roce 1917. Trojplošná konstrukce se ukázala velmi obratná a Němcům se tak zalíbila, že je inspirovala k vytvoření Fokkeru Dr.I. Jediným nedostatkem byla slabá výzbroj.
S.E.5a: Rozpětí: 8,11 m
Délka: 6,37 m
Výzbroj: 2 kulomety
Max rychlost: 222 km/h
Letadlo s velkým výkonem sice nebylo tak obratné jako konkurenční Camel, byl však pro své vlastnosti velmi oblíbený. Dobře se osvědčil ve velkých výškách. Bojoval na něm například Mick Mannock. Druhý kulomet umístěný na křídle umožňoval vytočení vzhůru a tedy střelbu nad sebe. Díky tomu piloti rádi podlétli nic netušícího nepřítele a zabili jej dřív než si uvědomil co se děje. Sopwith Camel: Rozpětí: 8,53 m
Délka: 5,71 m
Výzbroj: 2 kulomety
Max rychlost: 185 km/h
Soupeřil s S.E.5a o oblibu mezi piloty. Pro někoho nejlepší letadlo 1. světové války, pro jiné zabiják vlastních pilotů. Byl totiž tak obratný, že nezkušení piloti jej nezvládali a padali do vyvrtek, ze kterých se už nikdy nedostali. Své jméno získal podle tipických hrbů nad kulomety. Sopwith Snipe: Rozpětí: 9,14 m
Délka: 6,04 m
Výzbroj: 2 kulomet
Max rychlost: 194 km/h
Do bojů se dostal příliš pozdě na to aby mohl ovlivnit vývoj války, ale jednalo se o skvělý letoun. Nasazen byl až ke konci roku 1918, ale ve službě vydržel ještě dlouho po válce. Hodně se podobal Camelu, měl jeho dobré vlastnosti (především obratnost), nebyl však již tak nebezpečný pro vlastní piloty. Také dostal silnější motor.
Bombardéry a pozorovací letadla 1. světové války------------------BOMBARDOVACIE
Výčet bombardovacích a pozorovacích letadel první světové války není zdaleka kompletní, ale doufám že se mi jej i s Vaší pomocí podaří postupně doplňovat. Především budu vděčný za jakékoli fotografie nebo obrázky.
Do fóra o letadlech 1. světové války můžete vstoupit zde.
NĚMECKO:Albatros C.III: Rozpětí: 11,70 m
Délka: 8,02 m
Výzbroj: 1 kulomet, 8 bomb
Max rychlost: 135 km/h
Nástupcem Aviatiku C.I v "céčkové" řadě pozorovatelských a bombardovacích letadel se stal právě Albatros C.III, který vydržel ve službě poměrně dlouho a bylo jím vyzbrojeno mnoho německých jednotek. Nést mohl 8 bomb. Oproti Aviatiku měl především pevnějšího draka, což umožňovalo pilotů větší možnosti při manévrování. Halberstadt CL.II: Rozpětí: 10,52 m
Délka: 7,28 m
Výzbroj: 2 kulomety, 8 bomb
Max rychlost: 164 km/h
Spíše než jako bombardovací lze tento letoun označit jako útočný. Svou rychlostí se vyrovnal soudobým stíhačkám a výzbroj byla také lepší než u ostatních pozorovatelských letounů. Nést mohl taktéž 8 bomb. Roland C.II: Rozpětí: 10,33 m
Délka: 7,52 m
Výzbroj: 2 kulomety
Max rychlost: 139 km/h
Jeho netradiční tvary mu přinesly označení Walfisch (Velryba). K jednotkám se začal dostávat od začátku roku 1916 a byl rychlejší než soudobé stíhačky. Sloužil především jako průzkumný letoun, mohl však nést i lehké pumy. Jednalo se o skvělý letoun a jeho většímu rozšíření zabránil především požár mateřské továrny.
Gotha G.IV: Rozpětí: 23,70 m
Délka: 11,86 m
Výzbroj: 2 kulomety, 16 bomb
Max rychlost: 139 km/h
První letoun určený pro bombardování Londýna. Předtím byly k tomutu účelu používány výhradně Zeppelinovy vzducholodě. Nasazen byl na konci roku 1916. 2 střelci určení pro ochranu letadla dělali problémy při pokusech spojeneckých pilotů o sestřelení. Junkers J.I: Rozpětí: 16,00 m
Délka: 9,10 m
Výzbroj: 2 kulomety
Max rychlost: 155 km/h
Mezi patenty Huga Junkerse patřilo samonosné křídlo a ve svých konstrukcích používal především kov. Německá armáda však při objednávce trvala na dvojplošníku. Vznikl tak celokovový letoun, který byl schopný letět i po těžkém zásahu. So bojů zasáhl poprvé v roce 1917. Nejdříve k němu neměli piloti důvěru, ale i díky tomu ,že byl téměř neprůstřelný a nehořlavý, si získal velkou oblibu.
VELKÁ BRITÁNIE:B.E.2: Rozpětí: 12,42 m
Délka: 8,99 m
Výzbroj: 1 kulomet, 8 bomb
Max rychlost: 144 km/h
Už na začátku roku 1915 byly tímto strojem vyzbrojeny první jednotky a i přes nevýrazné vlastnosti vydržel ve službě poměrně dlouho. Pro německé stíhače nebyl příliš těžkým soupeřem. F.E.2b: Rozpětí: 11,55 m
Délka: 9,85 m
Výzbroj: 1 kulomet, 8 bomb
Max rychlost: 146 km/h
Letoun nasazený na začátku roku 1916 byl typickým představitelem strojů s tlačnou vrtulí. I kvůli tomu byl postupem času příliš zranitelný a byl nahrazován rychlejšími a lépe vyzbrojenými letadly. Sopwith 1/2 Strutter: Rozpětí: 10,21 m
Délka: 7,71 m
Výzbroj: 2 kulomety, 8 bomb
Max rychlost: 168 km/h
Do služby se dostával během roku 1916. Stal se předlohou pro stíhací letoun Sopwith Pup. Byl jako první vyzbrojen synchronizovaným kulometem. Vyráběn byl jak v Británii, tak ve Francii. 1/2 znamenalo "jeden a půl vzpěrný".
R.E.8: Rozpětí: 13 m
Délka: 8,50 m
Výzbroj: 2 kulomety, 8 bomb
Max rychlost: 165 km/h
Do bojů se dostal už na konci roku 1916, kdy ve své kategorii představoval špičku. Byl rychlý i dobře vyzbrojený. Ve službě však vydržel až do konce války, kdy už byl příliš zastaralý a bez ochrany stíhačů se neobešel. De Havilland D.H.4: Rozpětí: 12,9 m
Délka: 9,20 m
Výzbroj: 3 kulomety, 227 kg bomb
Max rychlost: 227 km/h
Velmi oblíbený letoun. Vyráběl se také v USA a vynikal především rychlostí. Do bojů se dostal od začátku roku 1917 a od té doby vystřídal několik motorů. Jeho nástupce D.H.9 sloužil ke konci války, ale využíván byl i dlouho po ní. Handley-Page 0/100: Rozpětí: 30,48 m
Délka: 19,15 m
Výzbroj: 5 kulomety, 720 kg bomb
Max rychlost: 122 km/h
Rusové i Němci měli již své těžké bombardéry, proto i Britové potřebovali postavit podobný letoun. Výsledkem byl Handley-Page. Na frontu se dostal od začátku roku 1917 a byl hojně využíván až do konce války.
FRANCIE:Voisin 8: Rozpětí: 17,9 m
Délka: 10,7 m
Výzbroj: 1 kulomet, 180 kg bomb
Max rychlost: 120 km/h
Na frontě působil od poloviny roku 1916. I když jeho konstrukce s tlačnou vrtulí byla již zastaralá, k nasazení jako především noční bombardér se však hodil a zaznamenal slušné úspěchy. Novější verze se lišily především lepšímy motory Renault. Breguet BR 14: Rozpětí: 14,50 m
Délka: 9,00 m
Výzbroj: 3 kulomety, 256 kg bomb
Max rychlost: 176 km/h
U jednotek se poprvé objevil v polovině roku 1917 a znamenal na svou dobu velký pokrok. Měl kovovou kostru a vztlakové klapky pro let při malých rychlostech. Po válce byl vyráběn v několika zemích a také u nás.
2.SVETOVA VOJNA
Stíhačky 2. světové války
Výčet stíhacích letadel druhé světové války není zdaleka kompletní, ale doufám že se mi jej i s Vaší pomocí podaří postupně doplňovat. Především budu vděčný za jakékoli fotografie nebo obrázky.
Do fóra letadlech 2. světové války můžete vstoupit zde.
NĚMECKO:Messerschmitt Bf 109: Rozpětí: 9,97 m
Délka: 8,85 m
Výzbroj: 1 kanon, 2 kulomety
Max rychlost: 727 km/h
Messerschmitt Bf 109 byl nejpoužívanějším stíhacím letounem Hitlerovského Německa. Do výzbroje se dostal již před válkou a piloti na něm získávali zkušenosti při občanské válce ve Španělsku. Byl však neustále modernizován a pozdější typy měli jen málo společného s původním strojem. Němci jím také dovyzbrojili zastaralé italské letectvo. Vyráběn byl také v Československu, kde se výroba udržela i po válce pod označením Avia S.199. Messerschmitt Bf 110: Rozpětí: 16,20 m
Délka: 12,30 m
Výzbroj: 4 kulomety
Max rychlost: 535 km/h
Prototyp byl zalétán v květnu 1936. Jedná se o trojmístný dvoumotorový stroj, který měl sloužit jako těžký stíhač nebo rychlý bombardér. V prvních dnech války se pro tyto účely skvěle hodil, ale už v bitvě o Británii byl snadným cílem pro stíhače, proto byl nasazen hlavně na východě. I tady ale brzy zaostával, skvěle se však osvědčil jako noční stíhací letadlo. Během vývoje se vystřídalo několik výzbroje a experimentovalo se také s výzbrojí. Focke-Wulf Fw 190: Rozpětí: 10 m
Délka: 8 m
Výzbroj: 4 kanony, 2 kulomety
Max rychlost: 656 km/h
Byl v mnoha ohledech lepší než Bf 109. Jeho velkou výhodou se stala snadná údržba, dobrá odolnost proti poškození a výborný podvozek, který se osvědčil především v Rusku na špatných polních letištích. Vzniklo několik verzí, mimo jiné také stíhací bombardér Focke-Wulf Fw 190G, který byl poprvé nasazen v roce 1943 v Africe.
Messerschmitt Me 163 Komet: Rozpětí: 9,33 m
Délka: 5,85 m
Výzbroj: 2 kulomety
Max rychlost: 960 km/h
Již na pohled fascinující stíhačku, která se však neobešela bez častých nehod. První prototyp vzlétl již v roce 1941 a díky raketovému motoru dosahoval na svou dobu neuvěřitelných rychlostí. Za 2,5 minuty se dokázal dostat do výšky 10 000 m. Pak mu ale došlo palivo a na zem se vracel klouzavým letem. Byl nasazen především na obranu letišť. Při startu se používal katapult nebo odhazovací podvozek, při přistání pak lyže. Kvůli nebezpečným výparům docházelo často k výbuchům jak při vzletu, tal při přistání. Hrozila také otrava pilota jedovatými plyny, pokud se dostali do kabiny. Messerschmitt Me 262: Rozpětí: 12,48 m
Délka: 10,60 m
Výzbroj: 4 kanony
Max rychlost: 896 km/h
Vývoj pravděpodobně nejlepší stíhačky 2. světové války začal již v roce 1938. Prototyp vzlétl už v roce 1941, nebyly však hotové proudové motory, proto byl použit motor pístový. Při prvních testech s proudovými motory byl ponechán pístový jako záložní. Další komplikace zavinil sám Adolf Hitler. Letoun byl totiž od začátku vyvíjen jako stíhačka, on ale žil v představě, že letoun použije jako rychlý bombardér. Proto povolil výrobu až v listopadu 1943 po řadě kompromisů. Kvůli pozdnímu nasazení a nedostatku zkušených pilotů a paliva ke konci války nemohly tyto skvělé stroje výrazněji promluvit do historie. Heinkel He 162: Rozpětí: 7,20 m
Délka: 9,05 m
Výzbroj: 2 kanony
Max rychlost: 905 km/h
Druhým označením Volksjäger ("Lidový stíhač"). Projektován tak aby výroba byla co nejjednodužší a bez použití kovových slitin, kterých bylo ke konci války nedostatek (vyráběl se ze dřeva). Také se předpokládalo že jej budou pilotovat mladí nezkušení piloti. Do služby se dostal až v posledních dnech války.
VELKÁ BRITÁNIE:Hawker Hurricane: Rozpětí: 12,90 m
Délka: 9,55 m
Výzbroj: 8 kulometů
Max rychlost: 495 km/h
První dolnoplošník se zatahovatelným podvozkem ve výzbroji RAF. Prototyp vzlétl již v roce 1935. Do začátku války bylo nasazeno asi 500 strojů, proto také nesly hlavní zátěž prvních bojů. Meli jednoduchou kostrukci, výhodou tedy byla snadná a rychlá výroba. Spitfire: Rozpětí: 11,22 m
Délka: 9,46 m
Výzbroj: 2 kanony, 4 kulomety
Max rychlost: 656 km/h
Jedno z nejslavnějších stíhacích letadel 2. světové války, mnohými označováno také za nejlepší. Udělal velký dojem již při prvním vzletu v roce 1936. Od té doby bylo vyrobeno mnoho verzí pro využití na různých bojištích. Na Spitfirech bojovalo také mnoho československých pilotů. Velké zásluhy získal již v bitvě o Británii. Měl lepší vlastnosti než nepřátelský Bf 109, jejich nedostatky však zase vyrovnávaly zkušenosti německých pilotů. Hawker Tempest: Rozpětí: 12,50 m
Délka: 10,26 m
Výzbroj: 4 kanony
Max rychlost: 685 km/h
Hawker Tempest je v podstatě vylepšený Hawker Typhoon. Prototyp byl vytvořen v září 1942 a do služby se dostal v lednu 1944. Mohl nést také 8 raket, které sloužili hlavně k ničení nepřátelských tanků. Díky skvělým vlastnostem byl vyráběn i po válce.
USA:Lockheed P-38 Lightning: Rozpětí: 15,85 m
Délka: 11,52 m
Výzbroj: 1 kanon, 4 kulomety, 2 bomby
Max rychlost: 666 km/h
Fascinující dvoumotorový stíhací letoun, jehož prototyp poprvé vzlétl v lednu 1939. Pozdější verze měli také možnost zavěšení raket. Vznikla také dvoumístná verze určená pro noční stíhání pod označením P-38M. North American P-51 Mustang: Rozpětí: 11,89 m
Délka: 9,85 m
Výzbroj: 6 kulometů, 907 kg bomb
Max rychlost: 703 km/h
První Mustang vzlétl v říjnu 1940. Další kandidát na nejlepší letoun 2. světové války. Po nasazení v Evropě přidělal hodně starostí německým pilotům, kteří do té doby působili velké škody spojeneckým bombardérům. Místo bomb mohl nest až 6 raket zavěšených pod křídly. Stal se velkým soupeřem proudovým Me 262. Při doprovázení bombardérů používali piloti přídavné odhazovací palivové nádrže. Vought F4U Corsair: Rozpětí: 12,48 m
Délka: 10,26 m
Výzbroj: 4 kanony, 6 kulometů
Max rychlost: 718 km/h
Asi nejznámější americká námořní stíhačka. Jednotkám byla přidělena od června 1941. Sloužila jak u pobřežních jednotek, tak především na letadlových lodích. Mohla nést také 8 raket nebo 2 bomby. Pro noční stíhání byl používán radar. Vývoj pokračoval i po válce.
SSSR:Mikojan-Gurjevič MiG-3: Rozpětí: 10,30 m
Délka: 8,25 m
Výzbroj: 3 kulomety
Max rychlost: 640 km/h
Vznikl rozsáhlým přepracováním MiGu-1 a první prototyp byl hotov v červnu 1940. Hlavním nedostatkem byla především nedostatečná výzbroj. Jinak se v době napadení sovětského svazu téměř vyrovna tehdejším verzím Bf 109. V té době byl na frontě z moderních stíhaček převážně MiG-3, protože Jaky i Laggy se teprve dostávali k jednotkám. Za zmínku stojí také nízké náklady na výrobu oproti konkurenci. Dočkal se řady modernizací a díky tomu vydržel ve službě až do konce války. Později však sloužily spíše k druhořadým úkolům. Jakovlev Jak-1 (I-26): Rozpětí: 10,25 m
Délka: 8,48 m
Výzbroj: 1 kanon, 2 kulomety
Max rychlost: 586 km/h
Stalin věděl o potřebě modernizace sovětských leteckých sil, proto zadal na začátku roku 1939 konstruktérům požadavky na nové stíhací letadlo. Chtěl ale aby bylo hotové během několika měsíců. A.S. Jakovlev dokázal téměř nemožné a na koncci roku byl prototyp hotový. Stroj měl sice řadu nedostatků (např. se nakláněl dopředu při rolování, špatná ventilace kabiny, přehřívání motoru, poškozování letadla použitými nábojnicemi ..), přesto se ve své době vyrovnal tehdejším verzím Bf 109. Nedostatky se postupně odstraňovaly, především během roku 1941. Jakovlev Jak-7: Rozpětí: 10,00 m
Délka: 8,47 m
Výzbroj: 1 kanon, 2 kulomety
Max rychlost: 570 km/h
Původně mělo jít o dvoumístný cvičný letoun, který vycházel z Jak-1. Nesl také většinu nedostatků svého předchůdce. Kvůli svým dobrým vlastnostem bylo rozhodnuto o vyrobení jednomístný verze. Prototyp vzlétnul v červnu 1941 a jednomístná i dvoumístná varianta se vyráběli současně.
Lavočkin La-5: Rozpětí: 9,80 m
Délka: 8,67 m
Výzbroj: 2 kanony
Max rychlost: 664 km/h
Významně se zasloužil o vyrovnání německé vzdušné převahy. Do služby se dostal v létě 1942 a zúčastnil se například bitvy o Stalingrad nebo bitvy o Kursk. Vyrobeno bylo celkem asi 10000 kusů. Létali na něm také českoslovenští piloti 1. čs. pluku a později i divize.
JAPONSKO:Mitsubishi A5M: Rozpětí: 11,00 m
Délka: 7,56 m
Výzbroj: 2 kulomety
Max rychlost: 434 km/h
Letoun se spojeneckou přezdívkou "Claude" byl typický krátkým pevným podvozkem, díky kterému se zjednodušila výroba. Do služby byl nasazen v roce 1936. Vyrobeno bylo několik verzí a od typu A5Mb dostal uzavřenou kabinu. Ve službě zůstal až do konce roku 1942. Mitsubishi A6M Reisen: Rozpětí: 11,00 m
Délka: 9,12 m
Výzbroj: 2 kanony, 2 kulomety
Max rychlost: 565 km/h
Spojenecká přezdívka zní sice "Zeke", ale po celém světě je znám jako "Zero". Do výzbroje se dostal v druhé polovině roku 1940. Vynikal především obratností, po vstupu USA do války neměli proti němu američtí piloti šanci. Používali taktiku jednoho útoku z výšky a pokud při něm "Zero" nezničili, museli rychle zmizet. Jedná se o nejslavnější a nejpoužívanější japonskou stíhačku (bylo vyrobeno necelých 11 tisíc A6M různých typů). Velké využití našlo na letadlových lodích a jako první letoun byl také použit pro sebevražedné Kamikaze. Velkou nevýhodou byla špatně chráněná nádrž a celá palivová soustava. Při zásahu do přední části proto často došlo k požáru a výbuchu. Kawasaki Ki-100: Rozpětí: 12,00 m
Délka: 8,82 m
Výzbroj: 2 kanony, 2 kulomety
Max rychlost: 534 km/h
Vynikl z typu Ki-61, od kterého se lišil především použitím hvězdicových motorů. Prototyp vzlétl v únoru 1945. Svými vlastnostmi předčil i "Zero", neměl však již příležitost získat jeho slávu. Byl konstruován jako přepadové stíhací letadlo, mohl však sloužit i jako stíhací bombardér.
Bombardéry a bojová letadla 2. světové války
Výčet bombardovacích letadel druhé světové války není zdaleka kompletní, ale doufám že se mi jej i s Vaší pomocí podaří postupně doplňovat. Především budu vděčný za jakékoli fotografie nebo obrázky.
Do fóra o letadlech 2. světové války můžete vstoupit zde
NĚMECKO:Junkers Ju 87: Rozpětí: 13,80 m
Délka: 10,80 m
Výzbroj: 1 kulomet, 1 bomba (1000 kg)
Max rychlost: 380 km/h
Letoun s nezaměnitelným vzhledem především díky vzepětí křídel. Používal se pro střemhlavé bombardování, při kterém byl velmi přesný. Osvědčil se již při občanské válce ve Španělsku. Pozdější verze pro boj proti tankům byly vyzbrojeny kanony. Pro nepřátelské piloty byly "Štuky" snadnou kořistí. Heinkel He 111 Rozpětí: 22,60 m
Délka: 16,40 m
Výzbroj: 1 kanon, 6 kulometů, 2500 kg bomb
Max rychlost: 435 km/h
Také byl vyzkoušen ve španělské občanské válce a na dlouho se stal nejlepším německým těžkým bombardérem. Ve velkém se zapojil do bitvy o Británii. Mohl nést také střely V-1 a řízené bomby Hs 293. Bylo postaveno více než 7300 těchto strojů. Junkers Ju 88 Rozpětí: 20,00 m
Délka: 14,40 m
Výzbroj: 1 kanon, 7 kulometů, 2000 kg bomb
Max rychlost: 470 km/h
Velmi oblíbený všestranný letoun. Sloužil od začátku až do konce války na všech bojištích, používal se i proti námořním cílům. Měl se využívat především jako střemhlavý bombardér, mohl však nést dostatečné množství pum pro použití jako střední bombardér.
VELKÁ BRITÁNIE:Vickers Wellington Rozpětí: 26,26 m
Délka: 19,68 m
Výzbroj: 1 kanon, 6 kulometů, 2041 kg bomb
Max rychlost: 378 km/h
Nejúspěšnější dvoumotorový bombardér ve službách RAF. Používal se také na noční bombardování. Do služby byl zařazen v roce 1938, poprvé ale vzlétl již v roce 1936. Výzbroj se postupně zdokonalovala, např. v zádi trupu bylo umístěny 4 kanony. Také motorů se vystřídalo několik. Handley Page Halifax: Rozpětí: 30,12 m
Délka: 21,82 m
Výzbroj: 10 kulometů, 5897 kg bomb
Max rychlost: 453 km/h
Prototyp vzlétl v roce 1939, sloužil pak od listopadu 1940. Byl velmi důležitým nočním bombardérem. U pozdějších verzí se používali také hvězdicové motory. Avro Lancaster: Rozpětí: 32,09 m
Délka: 21,18 m
Výzbroj: 10 kulometů, 8185 kg bomb
Max rychlost: 461 km/h
Původní označení Manchester Mk III. Poprvé vzlétl v lednu 1941. Bylo vystřídáno několik typů motorů, mezi nimi i americké Merlin. Výrazné je řešení ocasních ploch, které převzal od svého dvoumotorového předchůdce Avro Manchester. Patří bezesporu mezi nejslavnější těžké bombardéry 2. světové války.
USA:Boeing B-17 Rozpětí: 31,62 m
Délka: 22,78 m
Výzbroj: 13 kulometů, 7983 kg bomb
Max rychlost: 486 km/h
Přezdívku Flying Fortress (Létající pevnost) získal tento letoun díky své silné výzbroji. Podle některých měla postačit pro obranu proti stíhačům, proto se objevily názory, že B-17 nepotřebují doprovod. Němečtí stíhači dokázali že to není pravda, protože způsobovali spojencům velké ztráty při náletech na Německo. Především však pozdější typy měli opravdu skvělou obranu proti stíhačům, byla např. přidána spodní střelecká věž a zdokonalená věž na zádi. North American B-25 Mitchell Rozpětí: 20,60 m
Délka: 15,54 m
Výzbroj: 1 kanon, 14 kulometů, 1452 kg bomb
Max rychlost: 443 km/h
Prototyp vzlétl v lednu 1939. Postupně byla zdokonalována výzbroj a vystřídalo se také několik motorů. Místo bomb bylo možné nést torpédo. Tyto stroje byly ve velkém využívány pro bombardování z letadlových lodí. Boeing B-29 Superfortress Rozpětí: 43,85 m
Délka: 30,18 m
Výzbroj: 10 kulometů, 9072 kg bomb
Max rychlost: 576 km/h
Sloužil od konce roku 1943 a postupně nahrazoval slavné B-17. Jeho velký dolet umožnil bombardování Japonska a právě z něj byly svrženy první jaderné bomby. Sloužil i po 2. světové válce.
JAPONSKO:Mitsubishi Ki-21 (Sally) Rozpětí: 22,50 m
Délka: 16,00 m
Výzbroj: 6 kulometů, 12000 kg bomb
Max rychlost: 485 km/h
Protože spojenci na začátku války neznali názvy japonských letadel nebo se jim zdáli moc složité, dávali jim přezdívky. Proto Ki-21 dostalo jméno Sally. První let proběhl již v roce 1936 a ve výzbroji letoun zůstal až do konce války. Vyvíjen byl jako těžký bombardér, spojenci jej označovali spíše za střední. Aichi D3A (Val) Rozpětí: 14,37 m
Délka: 10,20 m
Výzbroj: 3 kulometů, 370 kg bomb
Max rychlost: 386 km/h
Tento střemhlavý bombardér se kvůli zpožděnému vývoji dostal k jednotkám až ke konci roku 1940 a to jak k pozemním jednotkám, tak na letadlové lodě. Nasazen byl ve velkém počtu až do konce války, kdy už ale byl velmi zastaralý a stával se velmi snadnou kořistí pro stíhače. Ke konci války byl také nasazován jako kamikadze. Mitsubishi G4M Hamaki (Betty) Rozpětí: 25,00 m
Délka: 20,00 m
Výzbroj: 1 kanon, 4 kulomety, 800 kg bomb
Max rychlost: 428 km/h
Nejrozšířenější japonský bombardér dostal od spojenců jméno Betty. První stroj spatřil světlo světa již v roce 1937 a ve službě zůstal po celou dobu války. Dočkal se mnoha vylepšení, především lepších motorů zlepšení opancéřování.
První nadšenci motorového létání
Do fóra o počátcích létání můžete vstoupit zde.
Jak už bylo mnohokrát napsáno, touha člověka po létání je pravděpodobně stará jako lidstvo samo. Ovšem první plány létajících strojů, které by po menších úpravách mohli létat, se zrodili v hlavě geniálního Leonarda da Vinciho. Vynechejme ale pokusy všech nadšenců o poskočení o pár metrů na kluzácích, létání na balonech lehčích než vzduch i létání na dracích v Číně. Začněme až u prvního úspěšného letu na stroji těžším než vzduch. Není třeba představovat bratry Wrightovy. 17. prosince 1903 provedli na svém Flyeru první lety, z nichž nejdelší měl délku 260 metrů. Ovšem ani oni neměli na růžích ustláno. Mnoho lidí je označilo za podvodníky. Svůj objev nechtěli nejdříve prodat evropanům, avšak armáda Spojených států je odmítla. To je natolik deprimovalo, že na 2 roky s létáním přestali. Až když létání začali prosazovat další nadšenci, vrátili se se svými stroji a především v evropských zemích se hrnula jedna zakázka za druhou.
První let v Evropě zaznamenal Alberto Santos - Dumont 23. října 1906. Z dalších evropských průkopníků té doby jmenujme například bratry Voisinovy, Henriho Farmana, nebo Ferdinanda Farmana, který se snažil prosadit letadla do francouzské armády. Všichni tito muži neustále posouvali možnosti létání doslova po krůčcích. Snažili se najít co nejvhodnější motory a zdokonalovat své stroje, aby mohli létat výše a především vydržet ve vzduchu co nejdéle. Po návratu bratří Wrightů začali získávat oblibu i lety s pasažéry a i doposud odmítavé stanovisko armád bylo třeba přehodnotit.
25. července 1909 přeletěl Louis Blériot kanál La Manche a v témže roce se uskutečnili i první letecké závody. Díky tomu všemu armády začali nesměle přemýšlet o využití letounů ve válce a již brzy si měli vše vyzkoušet i v praxi. Německo bylo v tomto směru pozadu, protože spoléhalo především na Zeppelinovy řiditelné vzducholodě. Avšak i zde vzniklo v roce 1910 úspěšné letadlo konstruktéra Igora Etricha Der Taube (Holub). Dále pak v letech 1912 a 1913 společnosti LVG a Albatros vyráběli úspěšné dvojplošníky od Ernesta Heinkela. V Německu se také čím dál víc začíná prosazovat mladý Holanďan Anthony Fokker, který přináší do letectví spoustu novinek a který pro německou armádu sestrojí synchronizovaný kulomet. Když jej má za ukol na začátku války vyzkoušet, narazí na nepřítele, ale nakonec si podle svých slov řekl, že nemá důvod zabíjet a že to nechá na jiných. I díky tomuto vynálezu se prosadí první esa jako Max Immelmann nebo Oswald Boelcke na svých Eindeckerech.
Ale vraťme se ještě zpět. I když první světová válka byla pro letectví převratnou dobou, kdy vznikly první opravdové letecké souboje, k prvním vzdušným potyčkám došlo již dříve. Během války mezi Itálií a Tureckem v roce 1911 a 1912 došlo k prvnímu shazování bomb z letadel na nepřítele a také k prvnímu ostřelování letadel ze země. Také při mexické revoluci v roce 1911 byli použity letadla na hlídkování a v roce 1913 proběhl právě v Mexiku první letecký souboj, kdy po sobě piloti pálili z ručních zbraní, dokud jim nedošla munice. Do začátku války proběhl také vývoj lehkých kulometů pro letadla, především značek Lewis, Hotchkiss a Vickers.
Fotky a obrázky z počátků létání
Zde máte možnost nahrát své fotky nebo obrázky, týkající se daného období. Snažte se vkládat soubory s co nejmenší velikostí (s rozlišením max 640 x 480), protože místo na serveru je omezené (tento web není komerční) a v případě větších souborů bych je musel upravit. Pokud chcete připojit popis nebo uvést na web informace o Vás (autorství snímků), přidejte je v textovém souboru. Poté co soubory zkontroluju, přidám obrázky do fotogalerie. Upload na této stránce je zatím provizorní a je možné že nebude fungovat správně. Fotky mi můžete posílat i na email: j.kupcik@volny.cz
.
Webová stránka byla vytvořena pomocí on-line webgenerátoru WebSnadno.cz |
|
|
